Stránky

středa 22. února 2017

Esoterika a věda


ESOTERIKA – NEVĚDECKÝ ZPŮSOB POZOROVÁNÍ SKUTEČNOSTI

Skutečnost se dá přirovnat ke kruhu.
Vědecké poznání skutečnosti začíná na obvod kruhu a dělí  se do mnoha částí, speciálních vědních disciplín. Doufáme, že se při tom specializovaném bádání setkáme uprostřed kruhu, na základu. Opak je pravdou.
Esoterika myslí obsahově, tj. neptá se jenom „jak“, nýbrž především „proč“. Toto proč je otázka po smyslu, která představuje vlastní spojovací článek mezi světem viditelných jevů a člověkem.
Tento smysl se může jevit jako pravda pouze jednotlivci, čímž se stává subjektivní a vymyká se tak jakékoliv publicitě. Esoterika je tudíž nesociální.

Ezoterika začíná ve středu kruhu. Opírá s o univerzální zákonitosti. Jakmile je poznáme, musíme je projektovat na obvod kruhu do různých specializovaných částí. Všechny specifické oblasti vědeckého bádání se tedy dají vysvětlit podle základních vnitřních mechanismů, z kterých vzešly.
Esoterika opisuje PRINCIPY, z kterých se skládá obsah. Tento obsah má ve vnějším světě mnoho forem. Věda popisuje a vysvětluje každou formu zvlášť.

Z esoterického hlediska je tu vědění pořád, jedinec se ale musí stále vyvíjet, aby je poznal.
Tak jako vědění je vždy věcí jednotlivce, byla i esoterika vždy výsadou malé skupinky lidí.
Člověk může nějaké vědění poznat a využít pro sebe, jen když je stav jeho vědomí přibližně adekvátní úrovni tohoto vědění.
Vědění není sdělné! Vědění není nikdy výsledkem píle, ale zcela osobního, individuálního aktu poznání, který je metafyzické povahy a velkoryse ignoruje nároky lidstva na „vědění pro všechny“. Vědění může být vždy jen výsledkem vlastní zkušenosti, nemůže být ani převzato, ani předáno. (Stejně jako nemůžeme za někoho jíst a pít.)

VĚDA
Cílem vědy je snaha proniknout myšlením, obsáhnout skutečnost, nalézt zákony a vnést řád a systém do zkoumané oblasti. Aby toho dosáhla, vytváří teorie, které mají co nejlépe vystihnout skutečnost. Jedna z kardinálních lidských slabostí je upnutí se na jedno stanovisko, na jeden názor, který pak vší silou do konce života hájíme. Také věda se ocitá v rozporu, když hlasitě obhajuje svou objektivitu.
  • Věda se zabývá zkoumáním viditelného vnějšího světa. Ten se nám jeví jako hmota.
  • Věda myslí výhradně funkčně.
  • Věda je sdělná. Věda na sebe klade požadavek být přístupná pro každého.
  • Naše moderní věda nechápe, že všechno vědění tu existuje pořád. Spíše žije v bludu, že každým novým objevem se více přiblížíme pravdě, a že je proto jen otázkou času, kdy budeme vědět „všechno“.
Tomu, co převezmeme od druhých, můžeme nanejvýš věřit, ale v žádném případě to nemůžeme vědět. Věřit znamená: nevědět. Věřit v zásadě znamená: mít něco za možné; bez toho, abychom něco považovali za možné, nemůžeme nikdy dosáhnout zkušenosti.

ESOTERIKA JAKO CESTA
Esoterika je cesta, která vede k cíli. Cíle můžeme dosáhnout pouze tehdy, vydáme-li se na cestu.
Je to cesta sebepoznání, vede k poznání sebe i Universa – Boha – Vesmíru - Stvoření
Cílem této cesty je úplnost člověka, vědění, překonání polarity, sjednocení s Bohem, Unio mystica, alchymistické spojení, kosmické vědomí.
Jít tou cestou, znamená všechny, i ty sebemenší poznatky, okamžitě uplatnit v životě.
Svoje chování a jednání a tím i svůj život můžeme neustále měnit, být stále jiný, nový…
Toto převedení nových poznatků do života nazývám závaznost esoterické nauky.
  • Esoterika znamená především vývoj.
  • Ukazuje cestu k vnitřní svobodě a nikdy nevede k závislosti.
  • Esoterika není souhrnným pojmem pro určitá fakta, údaje a vzorce, které se stačí naučit.
  • Esoterika nemá odvádět od každodenního života.
Chceme-li dosáhnout cíle, je nutné uznat esoterické zákony tohoto univerza a naučit se jim také rozumět.
Teprve když je člověk připraven převzít úplnou odpovědnost za všechno, co prožívá a co se mu děje, objeví smysluplnost života.
Kdo je připraven převzít zodpovědnost za svůj osud, prožívá se jako součást univerza a opouští ho všechen strach – protože našel spojení s prapůvodem.

Teprve tehdy, když si je člověk vědom svého původu, je schopen poznat svůj cíl.
Cílem je dokonalost.
Dokonalost je vyjádřením jednoty.
Jednotu nazýváme Bohem.


Zdroj: Osud jako šance, Dethlefsen, T., Euromedia Group, k.s., 2004

Ujednání

Kopírování a šíření obsahu výhradně nekomerčním způsobem je možné v nezkrácené a neupravené podobě s připojením všech zdrojů a odkazů.