Stránky

středa 1. února 2017

Obraz – symbol – vzor


Můžeme se uzdravit z obrazů?

Proces Harmonizace a léčení skrze obrazy je sám o sobě tak jednoduchý, že intelektuálním lidem se zdá už opět obtížný.
Vzory a obrazy jsou obtížné v jednostranném mužském pohledu na život. Ženskému pohledu je však naprosto přirozený.

Symboly a obrazy k nám promlouvají univerzálním jazykem z oblasti, ve které protínají vnitřní a vnější světy člověka.
Představují tak prostředek vzájemné komunikace mezi jinak odlišnými rovinami.
Symboly nám umožňují chápat poselství, jež přicházejí z nitra při jakémkoli druhu vnitřní, tedy duševní činnosti, ať už jde o sny, meditaci, rozjímání či vědomé snění nebo tvůrčí vizualizaci.

Z holistického pohledu můžeme nahlédnout na člověka jako na obraz. Jako na krásnou mandalu, tvořenou vzory, jedinečnou a nezaměnitelnou, jako když se díváme do průzoru krasohledu. Nikdy se nám neukáže dvakrát stejný obraz, rovněž jako neexistují dva stejní lidé.

Jestliže holistický pohled nabízí celostní vnímání, pak se zde prolíná obsah a forma, esoterické i vědecké nahlížení, symbolické i logické vyjádření. Člověk jako splynutí duše a těla.

Vzory, jež určují rámcové podmínky, formují náš život. Podle esoterického pojetí si je s sebou přinášíme do života, abychom je v průběhu času prožili.
Myšlení v analogiích, tedy v obrazech, se vzpírá naší logice. Vešlo pouze do psychoterapie. Svět psýché se nechová ani logicky ani chronologicky, zde panují synchronicity a analogie, jak nám každou noc ukazují sny.

Není to tak dávno, kdy všichni lidé sdíleli toto „psychické“ chápání světa. Ale i menší část lidstva, která opustila tento obraz světa a ke které patříme i my, s ním je na základě starých kořenů ještě intuitivně spjata více, než si připouští.

Prastará symbolika je živá.

  • Pohřbům vládne stále černá barva, ačkoliv pro to nemáme žádné rozumné vysvětlení.
  • Vidíme rudě, když nás popadne vztek a nikoliv například žlutě.
  • Vidíme všechno černě, když jsme bez naděje.
  • Pokládáme-li někoho za hlupáka, myslíme přitom na osla a nikoli třeba na jelena.
  • Tvrdošíjnost nám symbolizuje býčí šíje, zatímco labutí krk pro nás představuje eleganci i arogantnost.

Všechny tyto i mnohé jiné souvislosti jsou pro nás běžné, a přesto postrádají jakékoli kauzální vysvětlení. Postrádají obvyklou, nikoli však každou, logiku a namísto ní se zakládají na analogii.

Obrazy nemocí jsou výrazem vzorů, které jsou silnými kořeny zakotveny v matrici skutečnosti. K trvalému ovlivnění obrazů nemoci nestačí provést kosmetické změny na povrchu. Jde o hluboký proces sebepoznání.

Sebepoznání je uvědomění vzorů, seberealizace jejich přijetí a rozpuštění. Pracovní pole sebepoznání tedy sahá od povrchových úrovní, těla a chování, až k božskému jádru naší podstaty, k bytostnému Já.

Proto sněte, fantazírujte, vymýšlejte a nechejte se unášet nekonečnými obrazy vaší duše.

Mějme stále na paměti, že pravá podstata života je v čistotě a jednoduchosti. Týká se to zejména našeho cítění, myšlení, jednání a našich mezilidských vztahů.

Jezme prostě, dýchejme prostě a zhluboka a vědomě prožívejme každou vteřinu života, neboť jedině v tomto okamžiku, v onom „teď“ je jediná pravda.

Napsala: Mirka Šellová
Použitá literatura: Dahlke, Rüdiger: Nemoc jako řeč duše. Praha: PRAGMA, 1998

Ujednání

Kopírování a šíření obsahu výhradně nekomerčním způsobem je možné v nezkrácené a neupravené podobě s připojením všech zdrojů a odkazů.