Stránky

středa 7. června 2017

Dyslexie učení II.


Jak se vyvíjí náš obraz sebe sama

Každý z nás má nějakou představu sebe sama. „Umělou konstrukci“ toho, kým si „myslíme“, že jsme, co se od nás očekává a co očekáváme sami od sebe.

Budujeme tento obraz podle toho, jak jsme se cítili, když nás rodiče, vrstevníci či jiné autority v průběhu našeho růstu hodnotili.
Naše současné „problémy“ vychází z vytvořené představy obrazu sebe sama a ze systému přesvědčení. Ta byla vytvořena v minulosti v krizových situacích,
kdy jsme byli přesvědčení o tom, že nejsem v pořádku nebo opravdu se mnou musí být něco špatně.

Nedorozumění a negativní emocionální prožitek v situaci zafixoval to celé jako jeden celek i se způsobem naší reakce do paměti. Nezáleží na tom, jak moc na tento, mnohdy velmi traumatický zážitek, chceme zapomenout nebo ho potlačit – paměť je stále živá. 
I když si tento zážitek vědomě nevybavujeme, naše minulost uložená v paměti URČUJE naše DNEŠNÍ emocionální reakce. To, jak se cítíme, přímo a významně ovlivňuje naše rozhodování.

Emoce je vjem a intenzita emoce v daném momentě určuje vliv daného zážitku na paměť.

Naše nyní je výsledkem tenkrát, tedy situace, která se odehrála tenkrát vždycky ovlivňuje situaci nyní – pozitivně nebo negativně, podle toho, co si zvolíme.
Může dojít k trvalé svalové nerovnováze, která bude trvat tak dlouho, dokud neodblokujeme původní stresor.

Odblokování našich negativních emocí z minulosti doopravdy mění přítomnost a jelikož naše pocity v přítomnosti vytvářejí budoucnost, měníme také naši budoucnost.

Jediný způsob, jak odblokovat účinek situace tenkrát, spočívá v přesunutí mentální energie ze zadní do přední částí mozku a učinit novou pozitivní volbu.

Každý konflikt i moc a síla k pozitivní změně neexistuje mimo naši lebku.

Techniky k odblokování emocionálního stresu jsou založeny na základních funkcích mozku. Jednoduše jde o to, soustředit energii v těch částech mozku, ze kterých máme největší užitek. Emocionálně nabitá slepá místa se stanou zdrojem jistoty s novým „popisem práce“.

Odblokovací proces je produktivní a účelový.

Fyzické a emocionální stresory vytvářejí stejné účinky v rámci těla, protože mozek zpracovává jak skutečné, tak imaginární zážitky přesně stejným způsobem. Což vysvětluje, proč strach z bolesti je stejně skutečný jako bolest samotná.

Všechny poruchy učení se nějak vztahují k řeči – ve verbální, psané nebo slyšené formě – a všechny poruchy v procesu učení byly způsobeny emočním stresem ve formě strachu, bolesti nebo strachu z bolesti v době učení.

Ve skutečném životě si my i děti vytváříme své dyslexie (slepé skvrny), abychom obešli a vyhnuli se stresujícím situacím.

Ujednání

Kopírování a šíření obsahu výhradně nekomerčním způsobem je možné v nezkrácené a neupravené podobě s připojením všech zdrojů a odkazů.